Nemá cenu zastírat, že absolventi katedry činoherního divadla 2007/2008 jsou mým nejoblíbenějším ročníkem z DAMU. Jsou právem považováni za jeden z nejsilnějších ročníků, který z téhle herecké školy vylezl. Já aspoň tři z nich, které znám více či méně i po osobní stránce, mám ráda a nedám na ně dopustit. Herci. Pojem, který ve mně dřív vyvolával rozpaky, mdloby a já nevím, co ještě. Teď nic. Klid. Vím, že to jsou normální lidi s trochu větší kapacitou jater než mám já a s neskonale obrovským talentem. Aneb nesnažte se přepít herce, vydrží víc než vy.
Každopádně, viděla jsem v pondělí derniérovskou derniéru muzikálu Štěstí dam. Muzikály miluju ač je to prvoplánovej produkt komerční společnosti a já sem přece tak indie až to fláká dveřma. Nebo aspoň můj poslední nákup DVD tak vypadal - Wajda, Fellini atd. Písničky jsou pro mě většinou návykový a výjimku netvoří ani haute couture musical radical Štěstí dam. Vojta a Jana v hlavních rolích. Vojta opět na poli hereckém a pěveckém vedl. Chvílema mi přišlo, že spolu s Pájou jsou o hodně dál než zbytek souboru. Proč? Netuším. Každopádně škoda, že se tohle představení nebude hrát znovu. Zavíráme krám. Doslova.
klady představení:
- chytlavá hudba a texty
- nápadité využití bočních /v představení zadních/ vstupů do prostoru hlediště /jeviště
- zajímavě pjaté kostýmy
- Radovan a Lukáš jako komičtí bulvární fotografové
- stoprocentní nasazení všech účinkujících
- živá hudba
zápory představení:
- příliš jednoduchý a nicneříkající text
- snaha o kritiku komerce, která se minula účinkem
- přílišné uspěchání konce
- happy-end (v tomhle představení by bylo tak super nechat Oktáva trpět, za to jak se choval)
- žádný nebo nezřetelný vývoj postav
- záhadný účel postavy pana Robineau
